to tak?
Tarantoga: To je pravda.
Host: Takže si dokážete na své otázky odpovědět sám.
Tarantoga: Raději bych to slyšel od vás.
Host: Dobře. Pocházím z budoucnosti.


=========================================================
=========================================================
=========================================================

John   B r u n n e r  (oslaví letos 50 let - Anglie)
====================================================

     Vášnivý obdivovatel románů H. G. Wellse. První po-
vídku napsal v sedmnácti letech. Výrazně se angažoval oro-
ti zbraním hromadného ničení. Jeho obavy o osud lidstva 
se odrážejí i v jeho knihách. Nejúspěšnější z nich POSTŮJ 
NA ZANZIBARU (1968) byl odměněn cenou Huga. Věren svému 
stylu píše v roce 1972 knihu NEZOUFEJTE, OVEČKY, líčící 
možné důsledky ekologických pohrom v blízké budoucnosti. 
Jiným aktuálním problémem se zabývá JEZDEC NA RÁZOVÉ VL-
NĚ (1975), vyprávějící o boji jednotlivce proti budoucím 
elektronickým informačním systémům, připravujícím většinu 
lidí o jakékoli soukromí. Z dalších knih: ČLOVĚK SE VŠÍM 
VŠUDY. MĚSTO NA ŠACHOVNICI, KLIČKY NA OBĚŽNÉ DRÁZE a CIZÍ 
SOUHVĚZDÍ.
     V roce 1975 vydal zajímavou knihu TOTAL ECLIPSE (slo-
vensky ÚPLNÉ ZATMENIE). Mezihvězdná loď Stellaris přiveze 
ze Země na planetu Sigma Draconis mezinárodní vědeckou 
výpravu, která má za úkol vypátrat, proč vyhynula vysoko 
vyspělá civilizace Drákonů. Tato rasa nejen že vypěstova-
la sama sebe, ale dovedla rostlinnou i živočišnou říši 
na nevídanou úroveň. Na měsíci planety vytvořila z jed-
noho kráteru gigantický teleskop. A přece vyhynula. Fi-
nanční náklady na vědeckou výpravu jsou tak vysoké, že 
jedině společným úsilím všech států a za podpory ONS by-
lo možné výpravu uskutečnit. Zdá se, že záhada Drakonů 
zůstane nerozluštěna, na Zemi se začínají ozývat hlasy, 
které zpochybňují smysl vědeckého bádání a vědcům hrozí, 
že Stellaris se pro vědce nevrátí a oni navždy zůstanou 
na cizí planetě...
     Z knihy je krátká ukázka:

     Jaký bláznivý paradox, že o nich víme tak moc, a 
zároveň tak málo! Víme, jak asi vypadali - tělo tvořily 
dva stejně na sebe uložené pancíře, čtyři krátké konče-
tiny na chození, dvě na uchopení, všechny zakončené du-
tými zrohovatělými drápy, podobné lidským nehtům, který-
mi vedly nervové dráhy.
     Víme, anebo se domníváme, že víme, že byli obdaře-
ni schopností, kterou my nemáme, ale mají ho některé ry-
by: vnímali elektromagnetické pole. Předpokládáme, že 
množství krystalů, které jsme našli, ještě nasycené tě-
mito poli jako nějaké magnetické pásky, byly obdobou na-
šich písemných záznamů. A proto jsem tady

                         - 13 -