tu věc.=
         =Nemůžeme s ní pohnout,= řekl Micheals. Pověděl 
generálovi, co se přihodilo v několika minulých dnech. 
=Hnout se s ní musí,= řekl generál. =Tento konvoj musí 
projet.= Přistoupil blíže a díval se na pijavici. =Říká-
te, že se to nedá zvednout sochorem?= Pájecí lampa nic ne-
pomůže? =Je to tak,= řekl Micheals slabě se usmívaje. 
=Řidiči,= řekl generál přes rameno. =Přejeď to!=
                                                 Micheals 
chtěl protestovat, ale zarazil se. Vojenská mysl si s tím 
přece bude muset sama poradit.
                               Řidič nastartoval džíp a 
vyrazil vpřed. Vůz se vyhoupl přes čtyři palce vysoký okraj 
pijavice, dostal se až do jejího středu a zastavil se. 
=Neříkal jsem ti, abys zastavil!= křičel generál.
                                                  =Já jsem 
sám nezastavil=, bránil se řidič. Když se džíp s trhnutím 
zastavil a motor přestal běžet, nastartoval řidič znovu, 
přeřadil rychlost a pokusil se vyrazit. Džíp byl ale nehyb-
ně připoután, jakoby byl zasazen do betonu.
                                            =Promiňte,= 
řekl Micheals, =všimně                  te si, že se pneu-
matiky taví.= Generál                   hleděl užasle a je-
ho ruka se samočinně po                 sunula směrem k pa-
su s pistolí. Pak vykř                  ikl: =Řidiči vy-
skoč z vozu! Nedotýkej                  se té šedé věci!= 
Bledý jako stěna vysto                  upil řidič na ka-
potu, rozhlédl se a sko                 čil. Šťastně uni-
kl. Nastalo úplné ticho                 a všichni pozoro-
vali džíp. Napřed se ro                 ztavily pneumatiky 
a pak ráfky. Karoserie,                 spočívající na še-
dé ploše, se roztavila také. Jako poslední zmizela anténa. 
Generál začal šeptem klít. Obrátil se k řidiči. =Vrať se 
a nech přinést ruční granáty a dynamit!= Řidič běžel ke 
konvoji.
          =Nevím, co to tady máte‚= řekl generál. =Ale 
jisté je, že to náš vojenský konvoj nezastaví.= Micheals 
si tím nebyl tak jist.
                       Pijavice byla nyní téměř již bdě-
lá a její tělo se dožadovalo další a další potravy. Šíle-
nou rychlostí tavila půdu pod sebou, vyplňovala svým tě-
lem prohlubně a valila se do všech stran. Dopadl na ní 
velký předmět a stal se jí potravou. A pak náhle... Vý-
buch energie na jejím povrchu! A další a další. Konsumo-
vala je vděčně, měnila je v hmotu. Malé kovové střely ji 
zasáhly a jejich pohybová energie byla absorbována. jejich 
hmota proměňována. Další výbuchy nastaly a pomohly sytit 
hladovějící buňky. Začala vnímat věci - spalování kolem 
ní, chvění vzduchu, pohyby hmoty.Pijavice teď vyhlížela 
jako celé pole lávy. Proklatá skvrna na zelené zemi.
                                                    =Pro-
miňte, pane,= řekl voják, který přistoupil zezadu. =Gene-
rál O'Donnel by s vámi rád mluvil.=
                                    =Dobře,= řekl Miche-
als a podíval se naposled na svůj dům. Následoval vojáka, 
šli přehradami ostnatého drátu, který byl položen v okruhu 
půl míle kolem pijavice. Vojenský oddíl konal stráž kolem 
tohoto prostoru a bránil v přístupu novinářům a zvědavcům. 
Micheals se podivoval, proč mu bylo dosud povoleno zdržovat

                          -18-