ale byla zde vždy možnost udušení. Energie se přes ní 
valila, spalovala a bombardovala ji, a pijavice šíleně 
rostla, snažíc se pohltit celou tu titánskou dávku. Do-
sud nevelká, dosáhla krajní meze svého přetížení. Její 
přepjaté buňky, plně nasycené, dostávaly stále více a ví-
ce potravy. Škrcené těleso vytvářelo rychlostí blesku buň-
ky nové. A — vydržela. Energie byla zvládnuta a povzbudila 
další růst. Další buňky převzaly zátěž a nassávaly potra-
vu. Brzy byla znovu hladová. Bude hladová vždy.
                                                O’Donnel 
se svými demoralizovanými muži ustoupil. Tábořili nyní de-
set mil od jižního kraje pijavice, v evakuovaném městě 
Schroon Lake. Pijavice měřila nyní v průměru více než 60 
mil a stále ještě rychle rostla. Ležela roztažena přes po-
hoří Adirondack a úplně přikrývala vše - od jezera Saranac 
až k Port Henry, s jedním okrajem přes Westport, vLake Cham-
plain. Všichni obyvatelé v dosahu dvou set mil od pijavice 
byli evakuováni.
                 Generál O’Donnel dostal souhlas, aby pou-
žil vodíkové pumy, jestliže to schválí jeho vědci. =Obáva-
jí se řetězové reakce‚= řekl mu Micheals. =Soustředění vo-
díkových pum by mohlo vyvolat takovou reakci v zemské ků-
ře nebo v atmosféře. A mohlo by to napáchat ještě bůhví 
jaké věci.=
            =Možná, že by chtěli, abych nařídil bajoneto-
vý útok,= řekl O’Donnel opovržlivě.
                                    Oheň. Loki, bůh ohně. 
A darebnosti, Ne, tady nelze nalézat odpověď. Ale Micheal-
sova mysl se teď stále více ponořovala do mytologie, hle-
dajíc útočiště před nesnesitelnou přítomností.
                                               Vstoupil Al-
lenson, následován šesti jinými muži. =No tak,= řekl, =mu-
síme něco udělat. Máme proklatě krásnou příležitost roztrh-
nout zeměkouli, jestliže použijeme takový počet pum, jaký 
podle našich výpočtů potřebujeme.=
                                   =Ve válce se musí ris-
kovat,= odpověděl bez obalu O’Donnely =Mám se do toho dát?=
     Micheals náhle uviděl, že to bylo O’Donnelovi zcela 
lhostejné, zdali skutečně rozštěpí zemi. Rudolící generál 
měl jedině na mysli vyvolat největší explozi, jaká kdy by-
la způsobena rukou člověka.
                            Čím více pijavice jedla, tím 
rychleji rostla a tím hladovější se stávala. Ačkoliv její 
zrození bylo zapomenuto, měla paměť pro události hodně 
vzdálené. Kdysi v dávnověku zničila a pohltila celou pla-
netu. Když narostla do nesmírných rozměrů a stala se zdra-
vou, podnikla k blízké hvězdě a postupně i ji pohltila, 
doplňující své buňky, které předtím pro svou cestu změnila 
v energii. Ale pak nebylo již žádné potravy, a nejbližší 
hvězda byla nesmírně daleko. Vydala se na cestu, ale dlou-
ho předtím, nežli se dostala k potravě, byla její energie 
spotřebována. Vyschla. Konečně přišla chvíle, kdy neměla 
již žádnou nenergii. Stala se z ní spora, bloudící bez cí-
le vesmírem.
             To bylo poprvé. Opravdu poprvé? Její paměť 
ale sahala dále, do mlhavé, hluboké minulosti, kdy vesmír 
byl rovnoměrně vyplněn hvězdami. Prohltávala se jimi, ni-
číc celé velké xxxx úseky, a rostla a nadouvala se. A hvěz-
dy se shlukly v hrůze a utvořily mléčné dráhy a souhvězdí

                    -21-