a pokusně rýpl do balvanu. Kámen byl naprosto nepoddajný. 
Na chvíli přidržel lopatu k povrchu a hned ji odtáhl. Dal-
ší palec lopaty zmizel. Micheals se zamračil a přitiskl 
si brýle těsněji k nosu. Přidržel lopatu k balvanu jednou 
rukou a druhou rukou se přiblížil k jeho povrchu. Ubyl dal-
ší kus lopaty.
               =Nezdá se, že by se vyvíjelo teplo,= řekl 
Connersovi, =Pozorovals nějaké teplo tehdy poprvé?= Con-
ners zavrtěl hlavou.
                     Micheals zvedl hroudu a hodil ji na 
balvan. Hlína se vmžiku rozplynula. Nezůstalo po ní na še-
dočerném povrchu ani stopy. Za hroudou následoval velký 
kámen. Zmizel stejně rychle.
                             =To není kámen,= řekl Micheals 
a ustoupil. =Pijavice pije krev. Jak se zdá, pije tahle věc 
všechno svinstvo. I lopaty.= Uhodil do té věci ještě něko-
likrát, pokusně. Oba muži se na sebe podívali. Po silnici 
projíždělo kolem nich půl tuctu vojenských nákladních aut. 
=Zatelefonuji do koleje a zeptám se na to některého fyzika,= 
řekl Micheals, =Nebo biologa. Rád bych se zbavil tě věci, 
dřív než mi poničí trávník.= Vrátili se do domu.
                                                 Pijavice 
se živila vším. Vítr, vířící po jejím šedočerném povrchu, 
přispíval dávkou pohybové energie. Déšť dopadal a síla kaž-
dé jeho kapky rozmnožovala zásobu jeho síly. Vše pohlcují-
cí povrch nassával vodu. Pohlcovala sluneční záření a pro-
měnovala je v hmotu. Půda pod ní byla stravována‚ smetí, 
kameny a větve byly borceny a ničeny složitými buňkami pi-
javice a přeměňovány v energii. A tato energie byla opět 
měněna v hmotu. Pijavice rostla. Ponenáhlu se počaly vra-
cet prvé zákmity jejího vědomí. Jeho prvním projevem by-
lo, že si uvědomila nemožnou nepatrnost svého těla. Rost-
la.
    =Je tohle ta vaše pijavčí věc, profesore?= ptal se 
šerif Flynn, který přijel na místo. =Ano, to je ona,= 
odpověděl Micheals. Poslední dny strávil neuspěšnými po-
kusy nalézt kyselinu, která by rozleptala pijavici.
                                                    =Mu-
síme ji vyhodit ze silnice,= řekl Flynn a kráčel s bojov-
nou útočností k pijavici. =Něco takového! Nemůžete ji ne-
chat blokovat silnici, profesore. Tady přece musí jezdit 
vojsko!=
         Šerif se nenechal tak snadno odradit. Přisel sem 
připraven zdolat ten kus sveřepé skály. Šel k sedadlové 
schránce vozu, vyjmul pájecí lampu a perlík, zapálil lam-
pu a zamířil plamen na okraj pijavice. Uplynulo pět mi-
nut, ale nic se nezměnilo. Šedá barva nezčervenala, ani 
nejevila stopy žhavení.
                        V dálce slyšeli hřmot armádního 
konvoje. =Teď s tím pohnou,= řekl Flynn. Micheals s tím 
nebyl tak jist. Obešel celý obvod pijavice a tázal se sám 
sebe, co je to za látku, která reaguje tímto způsobem. 
Vsvětlení bylo nasnadě - žádná látka. Žádná známá látka. 
Řidič vedoucího džípu zvedl ruku a konvoj zůstal stát. 
Na pohled přísný a zdatný důstojník vystoupil z džípu. 
Micheals poznal podle hvězd na jeho náramenících, že je 
to brigádní generál.
                     =Nemůžete přece blokovat silnici,=
řekl generál. Byl to vysoký huhený muž v letní uniformě, 
s opálenou tváří a chladnýma očima. =Odstraňte, prosím,

                          -17-