|
R A F A L A . Z I E M K I E W I C Z
L O U K A /Ląka/
Tráva prohřátá sluncem vydávala jedinou svého druhu vů-
ni, takovou, jakou je možno ucítit jen jednou v roce. Vůni
léta. Všechny parky a louky byly obsazeny opálenými, rozkři-
čenými dětmi, které se honily, házely míčem nebo gumovými
pavouky. Celé náměstíčko u Rodisno street bylo plné jejich
křiku a smíchu.
Sedmiletý Jim seděl stranou na lavičce ve stínu rozlo-
žitého kaštanu. Seděl a smutným pohledem sledoval své vrstev-
níky a jejich žluto-červený míč, který každou chvíli vylétl
nad keře. Jimova vychovatelka seděla opodál. Již řadu minut
byla pohroužena do jakéhosi levného románku s barevnou obál-
kou tak hluboce, že na Jima i na celý svět zapomněla.
Míč opět vzlétl vzhůru provázen dětským smíchem, ozý-
vajícím se za keři. Tentokrát ovšem nespadl tam, kam měl,
ale dolétl téměř až k nohám Jima.
Jim měl velkou chuť zvednout se z lavičky a míč odho-
dit. Koutkem oka pohlédl na vychovatelku: četla. Sklouzl ze
dřevěného sedátka a vzal míč do rukou.
"Hej, hubeňoure! Dej to sem!" zpoza keřů vyšel blonďa-
tý chlapec v krátkých kalhotkách.
Jim se na něj podíval s nenávistí. Stále držel míč v
rukou.
"Slyšíš, chcípáku? Hoď ho!" pomohl blonďatému druhý
chlapec. Za ním stálo několik dalších dětí.
Jim položil míč na trávu, o několik kroků ustoupil a ce-
lou silou do něj kopnul. Letěl kamsi na stranu, otáčel se ko-
lem vlastní osy a poskakoval po zemi.
Blonďáček se začal smát.
"Chudinka, chudinka!" křičel a popadal se za břicho.
"Ani do míče neumí kopnout!"
Jim se otočil a šel ke své lavičce. Náhle ucítil silný
úder do zad, až padl na kolena. Otočil se.
Blonďáček právě přibehl, zručně chytil míč, který se od-
razil od Jimových zad. Hodil znovu a - bum - tentokrát trefil
Jima přímo do nosu. Děti se smály.
Jimovi se začaly po tvářích kutálet slzy. Zvedl se a se
sevřenými pěstmi se vrhl na blonďáčka.
"Hubeňour mě honí, hubeňour mě honí!" křičel chlapec
a strouhal mu mrkvičku.
- 11 -
|