Pavel Hurych   -   CHYBAMI SE VŠICHNI UČÍ

     V kabině panovalo hrobové ticho. Vši•hni s překvapením hleděli na obrazovku, 
kde se pomalu zvětšovala neznámá planeta. A nebyla to ledajaká planeta. Byla to 
přesná kopie Země.
     Bezpečně již rozeznávali Evropu - Apeninský poloostrov, Skandinávii, Island; 
africký kontinent s jediným ostrovem Madagaskarem. Jižní i Severní Ameriku, Asii 
a Austrálii. Ledová pokrývka na jižním pólu pak jistě skrývala Anktarktidu.
     Sonda letící jen několik set metrů nad povrchem jem přibližovala krásnou, 
lidskou rukou netknutou přírodu.
     Na listech vysokých akácií se popásalo stádo žiraf, zatímco v nedaleké řece 
se koupal hroch. Sloní rodinka se prodírala hustou džunglí nevšímaje si ani tygre. 
odpočívajícího opodál, ani pestrých papoušků v korunách palem. Ve stínu košatého 
stromu ležel král zvířat lev a svěží vánek mu čechtal hřívu. Nedaleko se přehnala 
dlouhými skoky skupina antilop a zmizela v houští. Tlupa opic přeskakovala z vět-
ve na větev následujíce svého vůdce. Všude byl klid a mír.
     Kamera postupovala zvolna k severu. Nad Středozemním mořem spatřila hejno 
vlaštovek letících na jih. Zřejmě byl podzim. Jejímu bystrému zraku neunikl ani 
rys blížící se hustým porostem za srnou, která pila vodu z křišťálové studánky.
     A už se objevily bílé zasněžené pláně, na kterých se téměř ztrácela medvědi-
ce se svými mláďaty. V ledové vodě se proháněla skupina tuleňů.
     Sonda se pomalu přenáší přes Atlantský oceán,v jehož vlnách vesele skotačí 
stádo delfínů, a máme tu Ameriku. Nad překrásným rudým květem orchideje se vznáší 
jako diamant pestrý ptáček. "Kolibřík! Jaká nádhera!" vydechl nadšeně biolog. Na 
obrazovce se zatím objevily vysoké hory a nad nimi majestátně krouží obrovský 
kondor.
     Kamera již ale zabírá nepřehlédnutelnou pláň Tichého oceánu. Jen sem tam mů-
žeme spatřit nějaký ostrůvek. Jinak se všude rozprostírá nekonečná modř.
     Na obzoru se však pomalu zvedá další pevnina - Austrálie - na jejímž povrchu 
se prohánějí veliká stáda klokanů. Koaly sedí naopak líně přitisknuty květvím stro-
mů a vyhřívají se na sluníčku.
     Na celé planetě není sebemenší známka činnosti inteligentních tvorů.
     Dlouhé hodiny se vydržela posádka dívat na tuto nádheru. Postupně si však 
všichni začali klást otázku, kterou poprvé vyslovil kybernetik. "Je to překrásné. 
Něco takového jsem dosud neviděl. Může mi však někdo vysvětlit, proč tu není člo-
věk?", rozhlédl se po svých spolupracovnících. Ti jen bezradně pokrčili rameny. 
Pouze radista se sotva znatelně usmál, udělal několik kroků a s pohledem upřeným 
do země promluvil" Vzpomínám si na jednu starou teorii. Je to sice na první pohled 
nesmysl, ale může na tom něco být. Třeba pomůže.
     Vytvořil ji na konci 20. století jeden papež. Chtěl tak dokázat nesmyslnost 
hledání jiných civilizací. Tvrdil, že bůh původně stvořil Zemi bez člověka. Ta se 
mu ale zdála pustá, a proto na ni umístil inteligentní bytosti. Lidé se však začali

                                  - 2 -