ve svém bytě, s matkou, která cosi říkala. A jednoho dne sed-
li do auta a jeli dlouho, skoro celý den.
     Potom si Jim už mnoho nepamatoval. Jakési dlouhé bílé 
chodby, velký sál, divné, jasné světlo přicházející odevšad 
a vše osvětlující. Pamatoval, že sestra oblečená v bílém mu 
ke tváři přiložila gumovou masku a že usnul.
                        - - - - -
     "Probral se!" vzkřikl radostně otec, když se náhle podí-
val na Jima. "Jime!"
     Blýsknutí trvající zlomek sekundy. Ještě jedno - o dal-
ší - a znovu. Kolem jeho postele bylo plno lidí.
     "Jsem tak šťastná, tak šťastná." říkala matka jakémusi 
člověku, který ji pod nosem přidržoval jakýsi podlouhlý před-
mět. Po jejich tvářích se koulely slzy, ale nebyly takové, na 
jaké si Jim již zvykl. "Tak šťastná..."
     "Samozřejmě, očekávám teď zvýšení počtu pacientů. Cenu 
operací, bohužel nelze snížit." říkal směrem k jinému podlou-
hlému předmětu šedivý muž s pleší, oblečený v bílém plášti.
     "Jime, Jime, jsi zdráv, rozumíš? Budeš teď moci běhat, 
hrát fotbal..."
     "Jako nikdy... nikdy v životě..."
     "... jako ostatní děti, Jime, nemáš radost?"
     "Jako nikdy..."
     "Co si myslíte o..."
     "... Jime!"
     "On tomu přece nerozumí." obrátil se někdo na otce. A prá-
vě tehdy Jim porozuměl všemu. Tehdy pochopil, že louka už navždy 
zmizela, že už nikdy neuvidí Willa, Sovu ani Sumce, nikdy už 
nebude jíst ohromné jahody v začarovaném lese. Potom pomyslel 
na ty hloupé děti, pro které už vždy bude jen hubeňour a chcí-
pák a také na ten jejich žluto-červený míč. A když tak myslel 
na Willa i na louku, tu náhle zpod jeho víček začaly téct 
ohromné hořké slzy. Ale všichni kolem něj byli příliš šťastní, 
než aby je zpozoroval.
     Za otevřeným oknem šuměl monotónně svět. Tak příliš do-
spělý a tak příšerně smutný.
                                /přeložil Jaroslav Olš3, jr./
Rafal A. Ziemkiewicz se narodil 13. září 1964 ve 
Piaseczně. Přes svůj věk je považován za jednu z největších 
nadějí polské SF. Je laureátem několika soutěží o SF povídku. 
Výše uvedená povídka je jednou z nejlepších z jeho díla.
                           - 15 -