Fanziny
Digitalizované fanziny        Souvislosti        Seznam fanzinů        Obálky fanzinů        karel506@post.cz        Navštivte nás na Facebooku  
 
první strana předchozí strana na úvod fanzinu další strana poslední strana
- trvalo to dlouho a Jim byl šťastný jako nikdy v životě.
                       - - - - -
     "Ó bože, můj bože, slečno Tellerová, jak jste jen mohla. 
Ó bože, Jime..." ječela matka.
     "Ale, paní Hudsonová..." snažila se jí vše vysvětlit vy-
chovatelka.
     "Už mi nic neříkejte, mlčte, za to všechno můžete vy!" 
hystericky křičela matka Jima. "Ach, chudáček Jim!"
     "Tiše," špitnul kdosi z lidí, kteří se nad ním nakloni-
li "už konečně přestaňte. Zdá se, že se vrací k sobě."
     Jim otevřel oči a pohnul sinyvými rty.
     "Jime, bože, Jime..." matka začala plakat. Sklonila se 
nad ním. Jim těžce pozvedl hlavu. Byl ještě strašně slabý. 
Bušení v uších už pozvolna přestávalo ale stále zahlušovalo 
většinu zvuků zvenčí.
     Na kraji aleje se zastavila přivolaná záchranka.
     "Ale rychle!" kdosi zamumlal a podíval se na hodinky. 
Od ztráty vědomí do příjezdu sanitky neuplynuly ani dvě minuty.
                       - - - - -
     Poprvé se to stalo, když mu byly tři roky. Jel s mámou 
autobusem, pak náhle ucítil bušení v uších a složil se na pod-
lahu. Na louce tehdy právě vycházelo slunce a Will se Sovou 
na něho čekali pod stromem.
     Rodiče si tehdy mysleli, že byl prostě dlouho na slunci 
nebo, že moc běhal. Uplynul půlrok, všichni i to už dávno 
zapomněli, když se Jim přenesl na louku podruhé ... a potom 
potřetí, počtvrté... Tehdy se začali rodiče bát. Zavedli ho 
k lékaři, který ho dlouze a pozorně prohlížel. Potom k sobě 
pozval rodiče a dlouze jim cosi vysvětloval. Otec z jeho pra-
covny vyšel bledý jako stěna, matka měla v očích slzy. Při-
vinula Jima k sobě tak zvláštně, že začal plakat.
     Potom se Jim přenášel na louku často, už věděl, že tam 
jednou zůstane navždy - tehdy až se slunce schová za horizont. 
Stačilo, aby chvíli běhal nebo jen déle chodil, začalo ho pí-
chat v prsou, bubnovalo mu v uších a padal na zem. Matka mu 
zakazovala vycházet ven, směl jen sedět ve stínu a dívat se, 
jak si jiné děti hrají. Přesto na louce býval stále častěji.
     Častokrát ho matka brala daleko, k různým lékařům, kte-
ří ho nejdříve dlouze prohlédli, přikládali mu na prsa a zá-
da různé studené kovové destičky a barevné kabely, připojené 
k velkým bílým strojům - potom bezradně rozkládali ruce a ří-
kali slova, kterým nerozuměl.
                          - 13 -