Jim zatnul zuby, běžel, někdo po něm hodil míč, ten-
tokrát ho trefil do ruky. Jim změnil směr a rozběhl se za 
ním. A znovu.
     Náhle k němu doletěl křik vychovatelky, kterou vyrušily 
stále silnější výbuchy smíchu:
     "Jime, bože, Jime, okamžitě přestaň! Ničemové! Vypad-
něte odtud!"
     Koutkem oka zpozoroval, jak k němu slečna Tellerová bě-
ží. Téměř ve stejné chvíli ho opět trefil míč do zátylku, ale 
už skoro nic necítil. Náhle se mu začalo nedostávat kyslíku, 
nohy měl jako z vaty a před očima mu zavířily zlaté kruhy. 
Příšerné bodání v prsou na levé straně, pulsování v uších...
     "Jime, Jime!"
     Nohy se pod ním podlomily - stále níž, stále pomaleji. 
Svět se pozvolna rozplývá, tmavne. Leží tváří na vonící, 
čerstvě posekané trávě, a už jen několik centimetrů...
     Slunce klesalo stále více k západu a osvětlovalo svými 
paprsky velké, žluté květy, které byly pokryté rosou. Jim 
zvedl hlavu z trávy. Byl opět na louce.
     "Ahoj, Jime," Will seděl pod stromem a jedl obrovskou 
lesní jahodu.
     Jim se protáhl. Utrhl jeden z květů a chvíli z něj pil 
rosu, která chutnala jako limonáda v obchodě pana Smithe.
     "Ahoj ‚Wille."
     "Dnes je trochu chladněji."  řekl Will zadumaně. "Ale 
slunce je ještě vysoko. Budeš se tam muset ještě vrátit. Co 
chceš dnes dělat?"
     "Zatím nic. Chtěl bych ležet a dívat se na slunce." Utrhl 
si jahodu a ukousl ji.
     "Měli bychom dnes zajít k Sově." řekl Will. "Má svátek. 
Pozvala tě."
     Sova bydlela na druhé straně začarovaného lesa a velmi 
často mívala svátek. Jim měl rád její slavnosti, které dělala 
ve své chýši. Přicházel na ně Myšák, moudrý Sumec, někdy při-
létali ptáci, kteří Jima učili poletovat nad začarovaným lesem.
     Zvedl se. "Jdeme k Sově." řekl Willovi. "Vidíš ten strom? 
Kdo prohraje je padavka!"
     Vrhli se dopředu, nelitovali ani trávu ani květy. Jim 
doběhl první. Smáli se, když přecházeli přes les zpívajících 
stromů a pili rosu z květů. Když konečně přišli k Sově, uká-
zalo se, že právě začíná slavnost a Sova všem rozdává dárky.
Potom jedli sladké marmelády a poslouchali vyprávění Sumce -
                          - 12 -