"Vy si asi neuvědomujete odkud jsem přišel! Vždyť jsem přežil 
bouři! Copak to nechápete?... Asi ne Seděli jste si tu pěkně v 
teploučku a čekali, až nevážu kontakt s mimopozemšťany! Ale ten se 
konat nebude! Rozumíte? Nebude!"
   "My víme,!" pronesl robot Jirkovým hlasem, "ale ty nevíš nic... " 
A pak krátce: "KONDOR je pryč."
   To ni vyrazilo dech: "KONDOR?" Ale pak jsem pozvedl hlavu:"No 
a co!? Zavolejte pomoc a mne pusťte dovnitř! Za deset dní tu budou 
záchranci.
   "Ne!"
   "Proč? Ach tak! Vysílačka je rozbitá a vy si myslíte, že ve dvou 
spíš přežijete! Nebo snad... Kde je Vašek!?"
   "Tady jsem!" ozval se Vaškův hlas. Trochu mne uklidnil, ale moji 
situaci to nijak nezměnilo.
   "A ty držíš s ním?" zeptal jsem se.
   "Musím. Nevím, jak bych ti to vysvětlil. Ty nemůžeš přijít, 
protože... jsi už jednou přišel. Jseš tady! Rozumíš? Dva Josefy 
nepotřebujeme.
   Nevěřil jsem.
   "Nemyslíte, že už toho bylo dost?!
   Snad bych jim řekl mnoho poučných slov o kamarádství, když tu 
se na boku lodi odklopil kryt průzoru a jsem za ním zahlédl svůj 
vlastní obličej.
   Nemělo cenu nic říkat a o nic se snažit.
   Na odchodu jsem se ještě obrátil:"A co kyslík? Přece nemůžu 
takto...
   "Nemůžem ti nic dát. Na naše volání ještě nikdo neodpověděl. 
Nevíme, jak tady dlouho zůstaneme. Mohlo by se stát, že by jsme 
stokrát olitovali každý darovaný litr kyslíku. Pochop, že jsi pouhý 
dvojník našeho Josefa. Jsi duplikát! Originál sedí vedle mne."
   "Ale já jsem člověk! Cítím se jím být!..."
   Odpovědi jsem se nedočkal. Rozhovor skončil.
   Hydraulika zabzučela a dveře se za robotem zavřely. Na pancíři 
se objevily hlavně palubních zbraní.
   Co mi zbývalo? Vrhnout se holýma rukama proti jejich zbraním? 
Musel jsem odejít.
   Vracel jsem se do míst, ve kterých se mi převrhlo vozidlo. 
Třeba tam najdu kyslíkové láhve. Nemusejí být všechny. Aspoň jednu! 
Snad jsem doufal, že mne Proz řetelnost za moji skromnost odmění.
   Bohužel.
   Vozidlo jsem našel, lahve ne.
   Z celého nákladu nezůstalo vůbec nic. A z vozidla skoro nic.
   Odsoudili mne k smrti! BYlo to spravedlivé? Vždy i já mám právo 
na život! Že jsem duplikát? Kašlu jim na to! Kdo dřív příjde, ten 
dřív mele? To by mělo platit ještě i dnes? Přišel dřív a tím získal 
právo na život? Jaká nespravedlnost! Co když se udusím zrovna ve 
chvíli, kdy   o n i   dostanou odpověď od záchranců? Pak bude moje 
smrt úplně zbytečná! Kdybych tak měl laserovou pušku! Rozkrájel bych 
jim modul a vzal si třeba všechen kyslík, ale takto?...
   Hlavou se mi proháněly samé černé myšlenky. S přilbou v dlaních 
jsem se odevzdal osudu. Blížil se můj konec...
   Z dumání mne vytrhla řada explozí. Zvedl jsem hlavu a začal se 
rozhlížet. Něco se dělo u modulu!
   Rychle jsem se vyškrábal na vrchol duny. Byl jsem sice od 
modulu značně vzdálen, ale viděl jsem ho docela dobře.
   Kolem rakety pobíhalo několik postaviček. Všechny měly stejné 
skafandry a většina z nich přijely terénními vozidly.
   Nemusel jsem dlouho přemýšlet, abych pochopil, že to jsou to 
moji dvojníci. Neštěstí byli lépe vybaveni než já.
   Mezi lodí a dvojníky došlo k boji. Posádka lodi se snažila


                           - 19 -