"Profesor Ruston provádí v současné době výzkum jistých vlast-
ností hudby. Získal nějakou skladbu a potřeboval by její část, 
která je pro housle, zahrát, a to za speciálních podmínek. Myslí 
si, že to byste dokázal jedině vy."
   "Nu, v sou časné době nejsem právě tolik zaneprázdněn, možná 
bych mohl profesorovi vyhovět. Ale co je to za podmínky?"
   "Když byste hrál, měl byste na uších sluchátka, která nepropustí 
žádný zvuk zvenčí. Ve sluchátkách byste slyšel svou hru, 
ale silně zašuměnou, asi jako když nedoladíte radio a slyšíte šum 
a ještě vedlejší stanici. Dále pak podmínka, že nebudete žádat a 
nebudete se snažit o vyslechnutí nahrávky své hry. Tedy v maximál-
ní možné míře byste hrál přesně podle not. Honorář byste si samo-
zřejmě určil vy sám. Přistoupil byste na takové podmínky?"
   "Nevím sice, proč je tam ta druh á, ale budiž. Souhlasím. Kdy 
bych měl být profesoru Rustonovi k dispozici?"
   "Říkal jste, že nyní nejste tolik zaneprázdněn, takže co nej-
dříve, kdy se vám to bude hodit. Třeba ihned."
   "Vy tu, myslím, pane Warde, zůstanete dnes již přes noc, není-li 
pravda? Nu a já si dnes večer zařídím nejnutnější věci a 
zítra bych jel s vámi, Souhlasíte?"
   "Výborně, pan profesor bude mít jistě velkou radost, že jste 
se mohl uvolnit tak brzy. Tak domluveno. Zítra v osm tady čekám 
před domem ve svém voze. Zatím vám přeji dohrou noc, pane Kreansi."
   "Dobrou noc."
                        +++ +++ +++

   "Tak, hoši, jsme tu. Sál má výborné akustické vlastnosti. Repro-
dukční zařízení je sestaveno tak, aby s maximální věrností 
napo-dobilo zvuk orchestru. Pojďte za mnou."
   "Zde je zvukotěsná kabina, sem nedolehne ze sálu ani hlásek. 
Tímto se spouští aparatura, tento červený knoflík spustí přehrá-
vací zařízení. Jime, ty zůstaneš zde a spustíš skladbu. Já si 
tady s Billem a Johnem půjdu sednout do sálu. Budeš na nás vidět 
tímhle okénkem. Já jsem dopředu umístil hodiny s velkou vteřino-
vou ručičkou. Ty máš hodiny zde. My každý máme před sedadlem 
tlačítko a žárovku. Když se ti vždy za třicet vteřin nerozsvítí 
tuhleta kontrolka, kterou rozsvěcí stisk tlačítka, rozblikej 
tímhle žárovky před námi. Když se ti pak neozveme, vypni přehrá-
vací zařízení a přijď za námi. Pamatuješ si to?"
   "Ovšem, pane profesore, můžete se spolehnout. Začneme."
   No, už se usadili. Takže teď spustit tady, a nyní červený 
knoflík. ...No jo, ono tu opravdu není nic slyšet. Kontrolka 
blikla, výborně. - Teď zas. A znovu. Zdá se, že bude vše v pořádku. 
Opět blikla, znovu, a ještě jednou. Co to, teď se nějak opozdili?! 
Asi zapomněli na hodiny. Ale teď už blikla! A nyní se už vůbec 
nerozsvítila!! Co se to s nimi děje? Tak nepravidelně dýchají... 
Vůbec vypadají tak divně, tak strnule sedí... Musím tam jít, 
rychle! Musím se podívat, co s nimi je. Aby se jim tak něco stalo! 
No, teď jsem se zamotal do kabelů, to mi ještě scházelo! Proboha, 
tak už se snad vymotám? No, tak rychle, rychle běžet k nim, jen 
aby se jim nic nestalo!
   Proč se to z té kabinky musí takhle obcházet? To je doba, než 
tam doběhnut Ještě dveře – a rychle k nim.
   "Pane profesore, pane profesore, co je s vámi?!
   Musím s ním nějak zacloumat. Jinak to nepůjde. To je ale 
krásná hudba. To je krása...
   "Pane profesore, co je to svámi, pane profe-..."
   Taková krása. Krása, krása,krása...

                        +++ +++ +++


                           - 4 -