všechny své odpůrce zničit. Ti venku se naopak snažili raketu 
odzbrojit.
   Paprsky laserů zbavovaly loď palubních zbraní, kamer a radiolo-
kačních antén. I anténa dálkových spojů to odnesla. Útočníci však 
byli příliš blízko. Příliš se spolehli na účinnost a rychlost svého 
útoku. Když byla situace pro modul kritická — o ta je kritická 
jen v případě, když vypoví službu automatické navádění zbraní — 
vyšlehly ze všech hlavní smrtící paprsky o maximální možné inten-
zitě a rozpálily okolí lodě do oslňující bílé barvy.
   Postavičky duplikátů se jedna po druhé vypařovaly. Terénní 
vozidla se začala tavit a ocelové láhve s kyslíkem, uložené v nich, 
explodovaly v rychlém sledu. Letící střepiny vydávaly svištivý zvuk 
a drásaly pancíř lodě.
   Znovu jsem začal myslet na sebe. Kyslík! Až se vše uklidní, musím 
ho získat! Vzdálenější vozidla přece nebyla úplně zničena a snad 
v nich něco zbylo.
   Modul se ubránil jen za cenu svého poškození. Posádka v něm byla 
v podstatě slepá – radiolokátory nefungovaly a kamery, už dříve 
bouří poškozené, byly z větší míry vysokou teplotou zničeny. Určitě 
by se dala najít místa, kam posádka nemohla vidět.
   Bude to nebezpečné, ale povede se to!
   Zdálo se mi, že z útočníků nepřežil nikdo. Nepoložili však život 
zbytečně. Dali mi novou naději.

------

   Kyslík jsem získal poměrně snadno. Velice mi pomohla pozměněná 
krajina v okolí modulu.
   Místo roviny se tu teď vypínaly k nebi celé hory písku. Sloužily 
mi jako zeď, za kterou jsem si mohl v rozumných mezích dělat coko-
liv. Sklovité svahy dun přikloněné k lodi se nepatrně barevně li-
šily od skloviny vytvořené při bouři horkým dechem slunce. Tento 
barevný odstín mne varoval: Sem nevstupuj! Zde bys byl v dosahu 
palubních zbraní. Byl-li jsem však přece jen občas nucen vstoupit 
na toto nebezpečné území, pečlivě jsem se vyhýbal místům kontrolo-
vaným panoramatickou soustavou. Pro jistotu jsem se ale většinou 
choval tak, jako kdyby kamery nebyly vůbec poškozeny a zbraně 
modulu byly stále zapojeny na automatické navádění.
   Můj předpoklad se splnil do puntíku!
   Ve vzdálenějších vozidlech nádrže s kyslíkem neexplodovaly.
   Večer mne zastihl v bezpečné vzdálenosti od lodi. Seděl jsem 
u hromádky zachráněných lahví.

------

   Před rozedněním mne probudil zvuk motoru a světelné záblesky. 
Přijížděl můj další dvojník.
   V lodi asi zrovna spali nebo byl duplikát ve slepé zóně. V 
každém případě střelba nezazněla.
   Šel jsem mu naproti.
   Zastavil a vystoupil.
   Dlouho mi trvalo, než jsem mu vše vysvětlil, ale stejně mi 
nevěřil.
   Zavedl jsem ho do těsné blízkosti lodě. Ukázal mu zničená vozidla, 
skafandry zatavené do písku...
   Považoval vše za pouhé nedorozumění. Posádku lodi přece zná! 
Jirku, Vaška a především svůj "originál"! Nevěřil, že jeho druhé 
j á   by bylo něčeho takového schopno.
   Znovu jasem ho varoval. Marně!
   Vystoupil na vrchol duny, zamával rukama a dostal z lodě plný 
zásah
   Skutečně za to nemůžu.

------
                             - 20 -