|
všechny své odpůrce zničit. Ti venku se naopak snažili raketu
odzbrojit.
Paprsky laserů zbavovaly loď palubních zbraní, kamer a radiolo-
kačních antén. I anténa dálkových spojů to odnesla. Útočníci však
byli příliš blízko. Příliš se spolehli na účinnost a rychlost svého
útoku. Když byla situace pro modul kritická — o ta je kritická
jen v případě, když vypoví službu automatické navádění zbraní —
vyšlehly ze všech hlavní smrtící paprsky o maximální možné inten-
zitě a rozpálily okolí lodě do oslňující bílé barvy.
Postavičky duplikátů se jedna po druhé vypařovaly. Terénní
vozidla se začala tavit a ocelové láhve s kyslíkem, uložené v nich,
explodovaly v rychlém sledu. Letící střepiny vydávaly svištivý zvuk
a drásaly pancíř lodě.
Znovu jsem začal myslet na sebe. Kyslík! Až se vše uklidní, musím
ho získat! Vzdálenější vozidla přece nebyla úplně zničena a snad
v nich něco zbylo.
Modul se ubránil jen za cenu svého poškození. Posádka v něm byla
v podstatě slepá – radiolokátory nefungovaly a kamery, už dříve
bouří poškozené, byly z větší míry vysokou teplotou zničeny. Určitě
by se dala najít místa, kam posádka nemohla vidět.
Bude to nebezpečné, ale povede se to!
Zdálo se mi, že z útočníků nepřežil nikdo. Nepoložili však život
zbytečně. Dali mi novou naději.
------
Kyslík jsem získal poměrně snadno. Velice mi pomohla pozměněná
krajina v okolí modulu.
Místo roviny se tu teď vypínaly k nebi celé hory písku. Sloužily
mi jako zeď, za kterou jsem si mohl v rozumných mezích dělat coko-
liv. Sklovité svahy dun přikloněné k lodi se nepatrně barevně li-
šily od skloviny vytvořené při bouři horkým dechem slunce. Tento
barevný odstín mne varoval: Sem nevstupuj! Zde bys byl v dosahu
palubních zbraní. Byl-li jsem však přece jen občas nucen vstoupit
na toto nebezpečné území, pečlivě jsem se vyhýbal místům kontrolo-
vaným panoramatickou soustavou. Pro jistotu jsem se ale většinou
choval tak, jako kdyby kamery nebyly vůbec poškozeny a zbraně
modulu byly stále zapojeny na automatické navádění.
Můj předpoklad se splnil do puntíku!
Ve vzdálenějších vozidlech nádrže s kyslíkem neexplodovaly.
Večer mne zastihl v bezpečné vzdálenosti od lodi. Seděl jsem
u hromádky zachráněných lahví.
------
Před rozedněním mne probudil zvuk motoru a světelné záblesky.
Přijížděl můj další dvojník.
V lodi asi zrovna spali nebo byl duplikát ve slepé zóně. V
každém případě střelba nezazněla.
Šel jsem mu naproti.
Zastavil a vystoupil.
Dlouho mi trvalo, než jsem mu vše vysvětlil, ale stejně mi
nevěřil.
Zavedl jsem ho do těsné blízkosti lodě. Ukázal mu zničená vozidla,
skafandry zatavené do písku...
Považoval vše za pouhé nedorozumění. Posádku lodi přece zná!
Jirku, Vaška a především svůj "originál"! Nevěřil, že jeho druhé
j á by bylo něčeho takového schopno.
Znovu jasem ho varoval. Marně!
Vystoupil na vrchol duny, zamával rukama a dostal z lodě plný
zásah
Skutečně za to nemůžu.
------
- 20 -
|