proniknout do světa výstav a galerií. On prý vždy namaloval obraz 
tak nějak "nahrubo" a pak dodělával detaily. Domalovával jeden 
kousek obrazu za druhým. Vyhrál si prý s každým titěrným detai-
lem. No, a když domaloval ten svůj poslední obraz, tak se na 
něj podíval, trochu z dálky, aby ho viděl vcelku, a to ho stá-
lo život. Obdivuhodný člověk... Když k němu  přišli a viděli, 
že je mrtev nechali ho odvézt. On, když padal, strhnul závěs, 
který rozděloval ateliér, a ten spadl na obrazy, i na ten posled-
ní. No, a protože malíře považovali za mazala, nevěnoval obrazům 
nikdo pozornost. Já jsem se o jeho smrti dozvěc1ěl asi za 
dvě hodiny a když jsem tam přišel, nebylo ještě ničím hnuto. Sám 
jsem jen stěží unikl kráse toho obrazu. Víte, prohlížel jsem si 
ho přes takovou jemnou hustou síťku, kterou jsem přes něj dal 
dřív, než jsem pak z pod ní vytáhl ten spadlý závěs. — Dicku, 
že si nepamatujete tu melodii?"
   "Počkejte, Spencere, určitě si vzpomenu... — Víte, že ne!?"
   "O tom jsem také přemýšlel. Nakonec jsem dopěl k názoru, že 
jakmile ta "dokonalá krása", jak jí říkáme, jednou pohltí vaše 
vědomí, tak podaří-li se vás z toho dostat, musí z něj nutně 
beze stopy vyprchat. Jenom prostředky, jak vám opět navrátit 
vědomí vašeho bytí, musí být někdy i trochu drastické. Ale. 
jakmile se to povede, vytlačí toto vědomí veškeré vzpomínky na 
tu krásu. – Víte, Dicku, on by na tuhle celou věc dříve nebo 
později stejně někdo přišel. Proto myslím, že nic neztratíme, 
když ji budeme publikovat."
   "Jsem pro, Spencere. Ale myslím, že ta moje melodie i ten 
váš obraz — ty by měly být zničeny. Co vy na to?"
   "Asi máte pravdu, Dicku."
   "Ještě by se mohl najít někdo, kdo by je chtěl zneužít, a to 
by mohlo být velmi nebezpečné. A když je zničíme, tak prakticky 
není naděje, že by v současné době někdo ještě něco podobného 
našel. To tak zase nejdříve za několik století, pokud naše teo-
rie nebude náhodou ještě zapomenuta. Ale pak už lidi budou 
snad rozumnější, nemám pravdu, Spencere?"
   "Úplnou. Ale já už musím běžet. Mám ještě přednášku. Tak vám, 
Dicku, přeji, abyste se co nejdříve zotavil. A potom mě vyhle-
dejte na univerzitě a dohodneme se o dalším. Zatím tedy na 
shledanou!"
   "Na shledanou, Spencere., a děkuji vám!"









          JAN BLAŽEK PES – NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA 

   "Ale pane kolego," žoviálně se usmál šéf ŠŠŠ na mladého 
praktikanta P, "vždyť je to pár měsíců, co jste odešel ze školy. 
Copak vás tam neučili, že při směrovém vysílání metodou M 
vznikají v atmosféře akustické vlny?"
   "Ale..." pokoušel se hájit P, jenomže ŠŠŠ poslouchal rád 
především sebe: "Já vím, četl jsemi. vaši zprávu, ale jednak má 
metoda M nejmenší spotřebu energie pro spojení se satelitem, 
jednak je způsob přímého pozorování pomocí zařízení PNPČ už 
příliš zaběhnutý. To víte, byrokracie..." usmál se přátelsky.
   "A co se týká občasných ztrát — to už ‚je cena za vědecké 
poznání," dodal pateticky a vztyčil se v lenošce. Za několik

                           - 6 -



                                               1385/82 FV SSM