kouzla spočívá v tom, že slovo "man" v angličtině znamená /krom 
jiného/ jak člověk, tak i muž. Díky tomu pak nejkratší SF: Poslední 
člověk na zemi seděl sám v místnosti. Vtom někdo zaklepal na dveře.." 
připouští jisté řešení. Překladatel J. Veis se sice pokusil velmi 
obratně tuto lingvistickou past obejít, přesto bych ale v antolo-
gii která je zamýšlena jako reprezentativní, četl raději některou 
jinou ze skvělých povídek F. Browna.
   Totéž mohu říci i o povídce Styx J. Netrvala, "autora, který 
se teprve uchází o čtenářskou přízeň". Jeho povídka není špatná, 
i když se jedná spíše o příběh s tajemstvím, dovedně využívající 
SF rekvizit, je ale vůbec otázkou podle jakého klíče se do jedné 
knihy dostala klasická díla světové SF a prvotina českého autora. 
Domnívám se, že např. v pozůstalosti L. Součka by se našly příspěv-
ky daleko vhodnější.
   Poslední výhradu mám k povídce ‚ či spíše konglomerátu povídek 
J. A. Zajdela Právo na návrat, ve srovnání s ostatními je evident-
ně nejslabší o tolik, že snad mezi ně ani nepatří.
   Velkým přínosem knihy je, Že se k nám dostává Tunel pod světem 
F. Pohla a Nic pro hrdiny Sama J. Lundwala. U druhého zmíněného 
díla hlavně proto, že nám ukázalo další způsob, jak může SF vynadat.
   Krásný příklad kombinatorického zobecnění pozemských věcí a 
záležitostí přináší povídka W. Tenna "Venuše a sedm pohlaví". Povídka 
Pak přijde čas a muž se musí usadit nám sice nepředstavuje tvorbu 
J. Wyndhama z žádné nové stránky, jde o jeho oblíbené téma, člověk 
po Velké katastrofě, ale je skvělá, jak už jsme si u J. W. zvykli. 
Překvapením pro mnohé čtenáře bude Druhá invaze Marťanů od 
bratří Strugackých, opatřená podtitulem Z deníku poctivě smýšle-
jícího občana.




                                  Zdeněk Rampas























                           - 23 -