Zůstalo po něm nepoškozené vozidlo se zásobou jídla, kyslíku 
a výzbroj posílená "pro každý případ" o laserovou pušku.
   Zajel jsem po chráněných místech ke svému úkrytu a zastavil u 
hromádky kyslíkových lahví.
   Teď už zbývalo jen čekat, až se ozvou záchranci. Vyšlou signál, 
že naše — vlastně   j e j i c h   — volání zachytili a letí na 
pomoc. Od té chvíle už nebude důvod, aby bránili modul. Mohou mne 
pustit dovnitř a já budu zachráněn společně s    n i m i !
   Vzápětí jsem si uvědomil, jaká je to hloupost.
   Jen si představte toto: Přijde někdo úplně stejný jako vy a řekne 
vám, že jste jeho kopie a tudíž VAŠE práce, VÁŠ dům a VAŠE žena je 
teď JEH_O! To budete samozřejmě považovel za absolutně nepřípustné 
a začnete prohlašovat totéž. Stanou se z vás nepřátelé a vy ho 
budete chtít odstranit z cesty. Ale i on se o to bude snažit...
   A já jsem se dostal do stejné situace.
   Bylo mi jasné, že se   o n i   budou do poslední chvíle snažit 
ve svém okolí zničit vše živé. A žádný signál z vesmíru nic na tom 
nezmění! Nehledě k tomu, že vlastně ani ten signál nebude. Při 
útoku na loď se rozbila anténa dálkového spojení...
   Zbývala mi už jen jedna možnost.
   Už se nepamatuji na chvíli, kdy jsem začal říkat   " o n i   z 
modulu" a začal je považovat za něco cizího. Ale pamatuji si dobře 
okamžik, kdy jsem začal říkat " o n ".
   Bylo to toho dne ráno, kdy přijel duplikát.
   Probudil jsem se a pochopil, že neexistují jen mrtví dvojníci, 
ale že jejich příliv bude pokračovat. Události se však seběhly tak 
rychle, že jsem ani nestačil přijíždějícího považovat za svého ne-
přítele. Neobezřetně jsem se mu snažil vše vysvětlit...
   To už se nesmí nikdy opakovat! Nikdy se už nesmím vystavit 
takovému nebezpečí!
   Jistě už víte,kam mířím...
   Ano! Musím ho zlikvidovat, sebrat zásoby a čekat na dalšího! 
Musím! Že je to nelidské? Vím to, ale nic jiného mi nezbývá. 
O n   je přece můj duplikát a já mám proto větší právo přežít! 
Já jsem tu byl dřív!
   Rychlý proud myšlenek se zarazil.
   Vždyť myslím úplně stejně jako   t i   v modulu!
   Stejně jako   o n i   považuji svoji osobu za tu hlavní, ne-
dotknutelnou a mající ta největší privilegia. Vůbec ničím se od 
nich neliším!
   Odsuzoval jsem je a zatím...
   A tak sedím v písku a čekám.
   Strach o život mi nedává už kolikátý den usnout. Zásoba kyslíku 
se blíží k nule. Netrpělivě čekám, až přijede   o n   ‚ ale zároveň 
se toho bojím. Budu opravdu muset zabít? Nejde to jinak? Třeba 
dohodnout se?...
   Nesmím spát. Mohl by přijet, pochopit situaci a využít ji ve 
svůj prospěch.
   Proto jsem vzal magnetofon určený původně pro setkání s 
mimopozemšťany a svěřuji mu tento příběh.
   Snad se snažím ospravedlnit svůj budoucí čin. Ale naštěstí 
o n   stále nepřijíždí. Často ho sice vyhlížím, ale marně. Příliv 
dvojníků je u konce. Už žádný   o n   nebude!
   Myslím si, že to tak bude lepší. Umřu, ale budu víc člověkem, 
než   t i   v modulu...

                   + + + + + + + + + + +

   Vytrháván kolíček ze skafandru a utíkám k vozidlu. Magnetofon 
položený na sklovitých hroudách písku se otáčí naprázdno.
   Z radiostanice ve vozidle zaznívá ostrý signál. Konečně! Tak 
jsem se přece jen dočkal! Přežil jsem toto peklo!


                             - 21 -