(sbě)ratelé zjistili, jak fantastický tabulkový krystal kasateritu
prodávají horníci z Kryštofa v hospodě U Lípi, neváhali a vylo-
mili vchod do šachty. Cínovec z Kryštofa ovládl burzy. A skrzavá 
tyhle tabulky jsme se dostali do průšvihu i my.
     On Petr je velký mineralog, jeho sbírka patří k nejlepším 
v kraji, pokud se rudních nerostů týČe. Není divu, že poc til 
svou návštěvou i Kryštofa. Že jsem s ním byl i já, to už byla 
spíš náhoda: člověk, se kterým Petr obyčejně lezl, Pepa Mayer, 
ležel zrovna ve špitále, protože si pár dní před tím vošklivě 
pomlátil na Kateřině, co je kousek od Kryštofa, neboť se s ním 
utrhlo starý lano. Takže Petr na mnohý naléhání vzal mě – úplného 
začatečníka.
     Byla to dobrá šachta. Lezlo se do ní po hlavním překopu, 
kde se hned za vchodem propadl kousek stropu. Dřevení bylo 
pěkné, jen tu a tam ležely stojky na zemi. Proti takovýmu 
Markovi paráda.
    Hned za vstupem jsme se převlíkli do fáraček a šli po překopu 
k leznému oddělení, protože žíla byla na spodním patře. Na pře-
kopu bylo jedno místo, které prošel Petr rychleji. Byla tam jedna 
stojka vedle druhý a všechny pěkně vybočovaly.
- Jíl, jílová porucha, vysvětlil mi.
Za křižovatkou jsme snadno našli komín – Petr to tu trochu znal. 
Dolů se lezlo docela dobře, prostě vycházka. Po slezné jsme do-
šli k žíle, Petr vytloukal vzorky a já je balil. Mnoho toho už