|
(zkou)máním naší civilizace. Román byl původně jakousi uměleckou
zprávou /později upravenou též pro lidi/ určenou pro konzu-
menty /= výraz nahrazující naše diváky, čtenáře a posluchače/
z jeho hvězdné soustavy. O "uměleckosti" svědčí to, že
progresor — v celé knize nepadne jeho pravé jméno — nevyuží-
vá plně své schopnosti. Snaží se skutečnost poznávat postup-
ně, pouhým pozorováním lidí. Málokdy jde pro informace do
archivu a stejně zřídka se jeho prostřednictvím pohybujeme
ve vrstvě vládců tohoto malého společenství. Většinou se
brodí někde ve středu společnosti a směrem nahoru i k její-
mu dnu si odskakuje pouze pro vyjímečně špatné příklady,
například vypravování o "neonarkomanovi" atd.
Nechci v žádném případě vytvořit dojem, že kniha Ráj
na Taranomu je jen pouhým seznamem špatností, která by měl
každý spořádaný člověk odsoudit. Je plna filosofických za-
myšlení nad společností, která svými veškerými projevy do-
káže obsáhnout všechna dnes existující společenská zřízení.
Autor se zamýšlí nad problémy, které se nám zdají na
první pohled úplně jasné. Například nad tím, podle čeho se
má hodnotit škodlivost a užitečnost myšlenek z hlediska
společnosti. Jak třeba hodnotit čin člověka, který si se-
žene Hitlerovy spisy a po jejich přečtení se stane antifa-
šistou? A jak hodnotit z tohoto pohledu spisy samotné?
Takovéto a jiné úvahy rozvíjí autor a zároveň bojuje proti
jevům, které považuje za nesprávné a ptá se například:
"Kolik lidí odsuzuje teorie, z nichž znají jen název,
a kolik lidí tyto teorie uznává a neví o nich o nic víc."
Objasňuje důvody, které vedou k tomu, že z původně k myš-
lenkám a činům burcujících hesel a provolání se časem stá-
vají prázdné fráze.
Jako nehoráznost se může zdát povzdechnutí progresora
v samotném závěru knihy: "Toto dílo bude moci být uveřejně-
no jen ve společenském zřízení, které se co nejvíce odlišu-
je od společnosti na Taranomu...", ale výsledek je očividný
— bylo publikováno už téměř po celém světě.
Jak jsem již řekl, progresorovo vypravování je vytvo-
řeno na základě pozorování davu. Nemůže být tedy jiné, než
|