se ukáží a komu ne. Poslyš, napadlo tě ale, proč jsme za nimi 
 šli?.
 — To je fakt, vždy jsme viděli jen mihotavý světlo.
 — Zřejmě člověk v mezní situaci je schopen akceptovat leccos 
 bez ptaní. V podstatě je ochoten věřit i na zázraky. V kuchyni 
 jsou housky a salám. Pak se pořádně vyspi.

      Druhý den, když jsem se od Petra belhal na autobus, řekl 
 mi: —Při rozrušování některých hornin se uvolňují plyny, kte-
 ré mohou za určitých podmínek světélkovat. V té šachtě byl 
 přirozený průvan. Víš, jak mi to zhasínalo u toho větráku 
 cigaretu? Už tehdy jsem měl vědět, že tu někde východ bude. 
 Tak při tom závalu vzniklo něco toho plynu a průvan je táhl 
 k východu. To je vŠe. Spokojen?
Přikývl jsem, ale spokojen nejsem. Jsem přesvědčen, že oni tam 
 někde jsou. A mrzí mě, že jsem jim nepředvedl právě nejlep-
 šího pozemšťana. Pamatuju se určitě, že ten průvan táhl 
vzduch tou stařinou dovnitř.