Uviděl tam totiž tvora dosti podobného člověku.Ten tvor na 

něj zíral,třímaje vruce kus klacku."Hraaééé",zařval tvor 
na Peteho a poskočil k němu blíže.Nyní si ho mohl Pote blíže 
prohlédnout.Ten před ním, jak bylo dobře vidět,byl dosti 
špinavý a byl nahý.
Pete ačkoliv měl zbraň,začal před ním ustupovat."Srááét", 
ozval se ten tvor opět popošel k Petovi.
Pete byl s toho setkání tak vystrašen,že se dal na útěk. 
Neměl se vlastně ničeho bát,stačilo stisknout tlačítko 
zbraně.

     Oběhl nevelkou skálu a na malé plošině se zastavil. 
Když se ohlížel, byl v domění,že již nespatří toho tvora, 
ale mýlil se.Ten tam stál,opírající o svůj klacek.Nyní 
Peteho vylekaly tvorovi udivené a vytřeštěné oči.Modré oči. 
Konečně Pete našel ztracenou odvahu a sám k tvorovi přistou-
pil.V mžiku se úlohy honičky vyměnily.Tvor,zřejmě vystrašen 
Petovým chováním,se dal na úprk.Petovi nezbývalo nic jiného, 
než ho pronásledovat.

     Nevím,jak dlouho ta hra na honěnou trvala.Vlastně ji 
ukončil Pete.Snad bohužel.
Při poskakování četných balvanů ztratil rychlost a tvor se 
nu postupně vzdaloval.Pete tedy přidal.Chtěl ho dostihnout. 
Oba dva se náhle ocitli n okraji prudkého srázu.Tvor se 
stačil ještě vyhnout,ale Petovi ujela noha a on padal se srá-
zu dolů.Ještě než narazil hlavou na zem a ztratil vědomí, 
vybavily se mu tvorovi oči.Jeho modré oči.Bezvýznamná 
maličkost.Modrooký byl totiž také Pete.

     Mnoho času uplynulo od té chvíle,co opustilPete svoji 
chýši.Z kombinézy mu již nic nezbylo a zbraň ztratil někde 
v lose.Zapomněl jak svou řeč,tak i své jméno.
A tak se bezvýznamně potloukal polese.Dalo by se říci,že 
zdivočel,ale on sám si to neuvědomoval,takže jeho další 
život ztrácel smysl,kromě jedné události.

     A ta ho ještě čekala.