(sí)lu, která ve své vertikalitě dávala najevo jen jediný příkaz : 
"Vstaň a jdi ! ..." Poznal jsem, že když budu usilovat, velmi 
směřovat ucítím znovupoznaný pohyb. Potom už nevím nic....

                              III
   Opět jsem nabyl vědomí. Tvář nahoře vzbudila vzpomínku na vý-
raz van Dyckových portrétů. Hluboká, strohá, zádumčivá. Doktor 
d’Elia,chirurg. Vybavil se jeden den, pohřbený s ostatními v tros-
kách po paměti. Pocit nesmírné propasti v čelistech zděšení. Bo-
lest tak nekonečná, že člověk stačí tisíckrát odříkat prosbu o 
spadnutí do tmy. Uvěřil jsem, že jsem ...

                              IV
   Začal jsem chápat a přijímat svou schránku, umělé tělo. Poznal 
jsem, že musím směřovat, velmi chtít a předstírat, že nevím o své 
smrti. Prosbu mého mozku uslyší cizí elektronika na cestách bio-
proudů z míchy. Potom ta soustava nylonu, ušlechtilých kovů a 
plastů udělá krok a další krok. Jen někdy mne zajme představa z 
dřívějších dní. Potom se vracím neslyšně do prostoru mezi neby-
tí, proudy a hlínu..

   Lazar pochopil, že za nového života ulehly příliš krásné vzpo-
mínky do popelu minulosti, spáleny horečkami dětských let. Věděl, 
že po několik příštích století k nim nemůže znovu přilnout. Roz-
trhlo by mu to duši ...
                       - - - - - - - - -

 Z   TVORBY  KLUBU . . .

         Jiří  S t r á n s k ý :   G O O D   L U C K   !
   Automobil zabrzdil a Pavel s povzdechem vstal ze sedadla. Za-
vřel vůz a vyšel nahoru do bytu. Odemkl dveře a rozstvítil ve ves-
tibulu.
"Heleno ! Jsem doma, nos na stůl, mám hlad jako vlk."
"No tu chvíli, než sem dojdeš to snad vydržíš, ne ?", odvětila mu 
poněkud ironicky jeho žena.
"Nebuď kousavá, měl jsem dneska těžkej den", řekl unaveně Pavel.
"Prosím tě, jak můžeš mít těžký dny nad výkresama, nebo snad už 
zase lítáš ?" z Heleniných očí čišela nevyslovená otázka.
"Od zítřka začínám na šestce, tak budu doma trochu míň, nezlobíš 
se, viď."
"Děláš, jako by se toho tolik změnilo, až zase začneš lítat."
"No nezmění, ale šestka je úplně novej stroj a nikdo neví, co se 
může stát."
"Nesejčkuj a jez !", ukončila debatu rázně Helena.
Pavel se najedl a vzal si ze stolu noviny. Pohodlně se usadil 
do křesla a začal číst. Chvíli četl, najednou vstal a běžel do ku-
chyně :