útržkovité. Občas progresor určitou postavu sleduje a vy-
právění dostává ucelenější podobu. U dvou bych se chtěl po-
zastavit.
     První postavou je neúspěšný a věčně znovu začínající 
autor Williams Kindtell. Při bližším pohledu zjistíme, že 
tvoří jakýsi protipól k Vonnegutovu Kilgore Troutovi. Kin-
dtell totiž napsal skutečně hodnotná díla, která se však do 
podvědomí veřejnosti nedostala jen díky tomu, že nebyla 
nikdy uveřejněna. Marně chodí Kindtell k vydavateli /situ-
ace je ztížena tím, že na Taranomu existuje pouze jediné 
monopolní nakladatelství/ a pokouší se přesvědčit odpověd-
ného úředníka o užitečnosti myšlenek obsažených v jeho dí-
le. Vždy se stejným výsledkem. Jednou se už Kindtell ne-
udrží a řekne věc, která je v té chvíli čtenáři víc než 
jasná, ale kterou se ještě žádný z hrdinů knihy neodvážil 
říci příliš nahlas a navíc ve společnosti svých nepřátel:
"Vymyslel jsem ve svém díle společnost, do které jsem sou-
středil všechno představitelné zlo. Mohu za to, že se to-
lik podobá té naší? Čí je to chyba?..."
     Williamsova slova by ke čtenáři nemohla proniknout 
s náležitou intenzitou, kdyby si neuvědomoval, že se ne-
nachází někde na počátku děje /v prvních letech nového ka-
lendáře/, ale že lidé žijí na Taranomu už přes sedmdesát 
let! Bylo vykonáno obrovské množství práce, vliv okolní 
nepřátelské přírody byl snížen na minimum, došlo k vyrovná-
ní ve skladbě společnosti, ale přesto se mezi lidmi samot-
nými změnilo jen velmi málo. Krásná hesla zůstala zase 
hesly, cenzorem jakéhokoliv projevu zůstal strach. Úroveň 
znalostí je stavěna do protikladu se středověkými mezilid-
skými vztahy. Stačí slovo souseda a z člověka se stává vy-
hnanec. Označení "nepřítel osady" je plně ekvivalentní 
středověkému označení "čarodějnice" či "ďáblův přívrženec". 
Že tento stav společnosti je kýmsi podporován a pečlivě 
udržován, tuší jenom pár osamocených jedinců.
     Druhou postavou je Waldemar Mohrisen, účastník tajné 
miniexpedice. Ten brzy zjistí, že v celém plánu figuruje 
pouze jako vykonavatel hrubé fyzické práce. Samozřejmě se 
nechce spokojit se svou dosavadní úlohou a snaží se smysl