snesl se v popruhách padáku Peta.Od té doby si v místě svého 
 přistání zbudoval malou chýši a taky jednoduchý nábytek. 
 Pod slovem "nábytek rozumějme jednu židličku,postel z trávy 
 a jako stůl mu sloužil nedaleký ospadlý strom.Den co den 
 vzhlížel k nebi s nadějí,že uvidí záchrannou raketu. 
 Den co den však marně.

     Většinu času trávil v blízkosti chýše.Někdy zašel i mezi 
 skalní masívy a propasti, vzdálené sotva několik kilometrů. 
 Pokaždé,když se odtamtud vracel,měl chmurné myšlenky a dával 
 si sobě tu samou otázku-"Přiletí"- odpovídal si vzápětí-
 "ano,určitě. nNemohli na mne zapomenout",opakoval si dokola. 
 Jen toto mu dávalo sílu vydržet.Boj o přežití byl velice 
 namáhavý.Musel celé hodiny běhat po lese,než něco ulovil. 
 I s vodou měl trápení.Byl jen odkázán na dešťovou,kterou 
 musel zachytávat do staré plechovky-železnou zásobu vypotřebo-
 val již v několika dnech.Nyní se musel o potravu starat sám. 
 Kyslík mu také docházel.Věděl,že musí jednou sejmout přilbu 
 a nadýchnout se zdejší atmosféry.Nebyla nikterak závadná, 
 jen nižší procento kyslíku a jeho protivný nasládlý pach by 
 Pet ovi vadil.Takže mu zatím nezbylo nic jiného,než vzhlížet 
 k nebi,očekávajíce pomoc.

     Peteho probudil podivný tlak na prsou.To mu docházel 
předposlední kyslíkový blok.Hmátl tedy do tmavého koutu chýše 
a vytáhl z malého batohu hranatý předmět. Zatajil dech,vyndal 
si za krkem z malé schránky prázdný kyslíkový blok a zasunul 
na jeho místo nový.Chvíli tupě zíral pookolí.Potom se vyšvihl, 
vzal ležící batoh,ujistil se,zda má při sobě zbraň a směle 
vykročil.Naposledy se ohlédl za mizející chýší ve spleti 
stromů a křovin.Šel jen stále vpřed,nedbaje na neschůdnost 
krajiny.

     Pete se jako obvykle vydal mezi skalní masívy,aby mohl 
opět"rozjímat".Jakmile tam došel,sedl si na svůj oblíbený 
kámen a začal si hrát s kaménky.Dlouho tam seděl,než ho donu-
til hlad k návratu.Vstal tedy a pustil se lenivým krokem 
dolů podál skalní stěny.
"Rššš,zarachotilo nad ním a snesla se na něj spršku drobných 
kamínků.Instinktivně s sebou švihl na zem a pažemi si chránil 
hlavu.Když to ustalo,zvedl se.Nepojal by vůbec žádné podezření 
na padající kamínky,kdyby nezaslechl ten zvuk.Byl to zvuk 
jako by někdo běžel po kamenech.Na této planetě viděl jen 
tvory sotva půl metru vysoké.Toto však muselo být něco většího.

     Vyhledal v mžiku místo,kudy by se dostal nahoru.Sotva tam 
vylezl a rozhlédl se kolem,zahlédl podezřelý pohyb za blízkým 
balvanem.Zbraň kterou měl v ruce,více sevřel a opatrným krokem 
začal balvan obcházet.Za okamžik se mu otevřel neobvyklý 
pohled.V té chvíli by se v něm krve nedořezal.