Fanziny
Digitalizované fanziny        Souvislosti        Seznam fanzinů        Obálky fanzinů        karel506@post.cz        Navštivte nás na Facebooku  
 
první strana předchozí strana na úvod fanzinu další strana poslední strana
                                l4
    "Nejen to," začal jsem, ale Karel, který stál za starým pánem, 
po mně blýskl očima, a tak jsem jen rozpačitě odkašlal.
    Ale profesor měl pravdu. Pohled těch růžových očí na mně ležel 
jako závaží. A  když jsme šli okolo postele mladého Špíny, pocítil 
jsem jej znovu. Podivné, jak se ten chlapec změnil. Podivné, ty 
prastaré oči v mladistvé tváři. Neprozrazovaly nic, a přece jsem 
měl dojem, jako kdyby věděly všechno.
    "Tak co, mládenče, jak se rozhodnete ?" zeptal se ho profesor.
    Staré oči na něm spočinuly a v místnosti se rozhostilo tíživé 
ticho. Měl jsem dojem, jako kdyby ten mládenec tady vážil minulost, 
přítomnost a budoucnost starého profesora jedním pohledem. A navíc 
se mi zdálo, že to starý pán ví. Trochu se nahrbil a oči mu pod 
bílými chumáčky obočí zamžikaly. Zrudl.
    "Tak jak to bude ?" vyrazil ostře, pomáhaje si z rozpaků.
    "Nebude to nutné," řekl. Mladíkova ústa se sotva pohnula, ale 
jeho hlas zněl místností jako polnice. Byla v něm jistota, pře-
sahující přesvědčení, ale jeho tón nás nepochopitelně dráždil. 
Cítil jsem stoupající vlnu hněvivých slov, když jsem viděl, jak 
neúčastně a lhostejně si měří profesora ty chladné oči toho — to-
ho manekýna, té růžové loutky . . .
    Nevím už, co na to odpověděl starý profesor, patrně nějak iro-
nizoval sebejistou odpověď toho kloučka asi tak, jako přecházíme 
pokrčením ramen bláhové výroky lidí procitajících z narkózy. . .

    Horší to bylo s matkou mladého Špíny. Pro tu udřenou ženskou 
bylo nepochopitelné, jak se její chlapec mění. Byla ovšem ráda, 
že se zotavuje, že se jeho stav vůčihledně lepší a že se mu vra-
cejí síly a růžoví tváře, to ano, ale . . .
    Ale zároveň cítila — tím šestým smyslem matek — že ho jaksi 
nepozorovaně, ale neodvolatelně ztrácí.
    "Víte, já už doopravdy začínám věřit, že je to s ním dobrý," 
říkala, utírajíc si zarudlé oči. "Ale bojím se . . . "
    "To nejde dost dobře dohromady, paní Špínová," řekl jsem jí. 
"Spíš byste měla mít radost, ne ?"